NO plans NO stress: HOW IT BEGAN

ČERVEN
Říkám Ondrovi, že se mi moc nechce na výšku a raději bych odletěla do ČÍNY.. Ondra se zamyslel, řekl něco chytrého a moudrého, co dávalo smysl…A BYL KLID!
Věděla jsem, že nad tím bude ještě přemýšlet.

ČERVENEC

Vydáváme se na desetidenní stop do Albánie!!

Občas něco prohodíme o Číně, ale nic moc. Známým na otázky ohledně Číny odpovídáme, že ještě uvidíme.

Na nic se Ondry neptám, do ničeho ho nenutím. Jsem přesvědčená, že jen přemýšlí, jak to udělat, abychom odletěli. Tak ho neotravuju zbytečnými dotazy.

SRPEN

O Číně, už skoro nemluvíme. Začínám se smiřovat s tím, že půjdu na VŠ. Ze zoufalosti googlím, dobrovolnické práce v Thajsku.

Pořád nepřestávám tajně doufat, že se jednou vzbudím a Ondra mi řekne TAK JEDEM! To je Ondrův styl, který miluju, ale teď jsem měla fakt strach :D

25.8.

V 10 večer přijde SMS.

„Chceš jet do té Číny? Už to vidím celkem reálně, že by se dalo jet možná v říjnu“

JÁ JSEM TO PROSTĚ VĚDĚLA!!!!!!

27.8.

Ondra žádá o pas. Jojo, taky si myslím, že na něj až moc spěchal.

ZÁŘÍ

Jedem si do Tater, však co, POHODIČKA.

18.9

4:30 ráno valíme do Prahy s 98789 papírama žádat o vízum. Když jsme se dostali před devátou na ambasádu, bylo tam už dost lidí, tak jsme se šli projít do Stromovky než na nás přijde řada. Ve Stromovce jsem si na laně, po kterém se vozí děti, rozbila hlavu. Jako nerozbila, ale rána to FAKT byla.

Noo, málem jsme se ani nedostali na řadu, zavírali v 11:30 a bylo před námi žádat dalších 30 lidí.Ale měli jsme štěstí, teda vlastně ani ne. Paní si vymyslela, že jí nestačí zvací dopis s červeným razítkem od čínské firmy, ale potřebuje ještě nějaký další s kulatým razítkem a rudou hvězdou z nějakého čínského úřadu.. ať žije byrokracie!