Vystupujeme z autobusu u vstupu do parku. Všude půjčovny kol. Všude, všude, všude. Půjčovny se předhánějí v nabídkách a rvou se o zákazníky. Hmm, že bychom si, taky půjčili kolo? Nebo néé kolo, ten tandem vypadá dobře! Bude to sranda! Projedeme celý park a tandem vrátíme na druhé straně. Problém byl už při nasedání na kolo. Nízké sedlo, při šlapání se bouchám koleny do řídítek a řídit se to taky moc nedalo. I kdyby se to dalo řídit, tak máme smůlu. Kolem nás je dalších 54164156Číňanů na kole. To byl zase nápad!
Na prvním rozcestí odbočujeme. Jéé, odbočili jsme a tu nikdo! To je krása, taková džungle! V kopci sesedáváme z kola. Nedá se na tom vůbec jet. A je tak těžké, že jsme na kopci celí zpocení. Ale teď pojedeme z kopce, už to bude dobrý. Nené, nepojedeme z kopce. Na cestě jsou zpomalovače a meziněma sloupky. Tak hlavně, že půjčují kola, ale na cestě jsou zpomalovače a sloupky. Kdyby jsme nedávali zálohu, už je kolo v křoví. Přesto sedíme na kole a něják se snažíme jet dolů. Brzdy to moc nezvládají. Brzdíme nohama. Po dalších kilometrech tímhle terénem zjišťujeme, proč na lesních cestičkách nikdo nebyl. Parkem vede široká asfaltka bez zpomalovačů a sloupků. Plná Číňanů. Jízda po asfaltce je ovšem taky adrenalin. Teda ani tak né, pro mě. Seděla jsem v zadu a klidně mohla jet se zavřenýma očima [párkrát jsem to zkusila :D]. Ale Ondra musel kličkovat mezi Číňankama na podpatku. Takhle jsme projeli celým parkem ze severu na jih.
Když zapomenu na všechny trable s kolem, park se mi líbil! Taková džungle plná Číňanů na kole. Palmy, altánky, jezírka s lodičkami, sochy, milion Číňanů a MY!
Žádné komentáře:
Okomentovat