ODLIŠNOSTI

Musím rychle napsat, co mi tu příjde divné, než mi to divné přestane být. Ještě pár týdnů a lidí spících uprostřed chodníku v kufru si třeba nevšimnu.

Čínské uličky jsou plné trhů. Na ty jsem se mimochodem těšila asi nejvíc. Žádné supermarkety, trhy!  Stačí najít správnou ulici a koupíte všechno, jednou takovou procházíme každý den. Kusy masa, ryby, krabi, hadi, mušle, humři, krevety jsou vystavené volně na stole, stačí si vybrat a prodavač po vás hodí vybraný kousek v sáčku. Kuřata se prodávájí i s hlavou a na hovězím je sem tam kus srsti, normálka. Poprvé mě to docela vyděsilo, ale uběhlo pár dní a nepříjde mi na tom nic divného. Vajíčka se taky nabírají do sáčku, doma si pak vždycky tleskáme, když není ani jedno prasklé.

Místní ovoce? Božíí! Sladší banány jsme nikdy neměli. S českou hmotou, co si říká banán, se to nedá srovnat. Jo a kilo tu stojí 15 korun.

Není tady pečivo! Pouze pokus o pečivo v podobě sladkého toustového chleba. Mléčné výrobky taky nejsou běžné. Jak bych si dala rohlík se sýrem :( . Sojové mléko se tady naopak dá sehnat velmi snadno a levně a já ho miluju! 

Džungle ve městě. V jednu chvíli se procházíme pod mrakodrapama, popojdem kousek vedle a najednou jsou všude kolem palmy a liány (ve skutečnosti to nejsou liány, ale vzdušné kořeny).

Spící lidi jsou kolem poledne všude! Vážně všude! Na kartonu upostřed chodníku, na lavičce v parku, v práci. Byli jsme v jedné továrně a po obědě jsme se šli podívat, jak to probíhá v provozu. Měli jsme smůlu, všichni spali. Někteří na kartonech s mobilem v ruce, jiní v sedě u stroje a bylo jim úplně jedno, že prochází ředitel. Mají na oběd delší pauzu, aby se mohli vyspat.

Chtěli jsme platit v restauraci a číšník spal. Museli jsme ho budit, abychom zaplatili. Zapřeli jsme naše češství a nezdrhli jsme se vším, co šlo pobrat.

P.S. Schody už vybíhám, jak nic. Můj rekord je 4:03. Ondrův 2:57, podezírám ho, že jezdí výtahem. Jinak to fakt nechápu. 

P.P.S. Vybíhat schody, jak nic znamená, že od 8patra v duchu brečím a říkám si  „Dneska fakt naposled!“. Den má, ale 24hodin a já na tu hrůzu bohužel vždycky zapomenu.

Večerní procházka pod mrakodrapama

Kuřecí nudličky

 <3