Nakonec se nám podaří kolem šesti vyrazit na metro. Připadáme si jako ve filmu, chybí jen dramatická hudba. Hahaha, už můžem být v Číně jen 6 hodin, myslíš, že stihneme odjet? Vtípky na místě.
Na nádraží se snažíme koupit lístky, ale stojime hodinu ve špatné frontě. Když lístky konečně koupíme, tak až do vlaku za více než hodinu. Sakra! Hmm, prostě se musíme nacpat do prvního vlaku, který pojede. Taky, že jo! Ani nevím, jak, ale v 10 už pozorujeme blikající hongkongské mrakodrapy z lodi. Jedeme na ostrov Hongkong!
S batohama na zádech procházíme nejznámější barovou uličku Lan Kwai Fong. Nechtěla bych se tam opít. Je v šíleném svahu.
My pokračujeme dál na Victoria's peak. Chceme tam stanovat. Další z těch super nedomyšlených nápadů. Je 11 večer, všechno, co chci je dát si sprchu a jít spát. Skutečnost je úplně jiná.
Stojím celá zpocená na žebříku pro údržbáře,několik metrů nad hlavní cestou. Kdyby to viděla maminka. Myslela jsem, že je to superzkratka na peak, ale očividně úplně ne. Najednou v příkrém svahu žebřík končí a my ve tmě balancujeme nad propastí. Musíme přelézt přes svodila a budem na cestě. V bezpečí cesty se cítím jako největší dobrodruh . Další hodinu, pak ještě nadšeně bloudíme s baterkou po lesích s nadějí, že najdeme zkratku. Když nás dobrodružství omrzelo, našli jsme oficiální cestu nahoru.
Byla jsem na pokraji svých sil. Neměli jsme vodu a jediné naše jídlo byla hrst oříšků. Dobré vyhlídky. Pomalu se sunu do kopce, zdá se mi, že snad nikdy neskončí. Chci si postavit stan klidně na téhle cestě. Je mi to jedno. 'Užívej si to, vždyť je tu krásně. Jsi v Hongkongu!' Tohle jsou přesně ty chvíle, kdy nenávidím Ondrův nikdy nekončící optimismus. Jdu teda se zaťatými zuby dál a užívám si krásu stékajícího potu a nepitné vody ze záchodu v mé puse.
Konečně jsme nahoře. Představovala jsem si, že postavíme stan na prvním vhodném místě. Naivní představa. Hledáme zahrady, které jsou na úplném vrcholku všech vrcholků Victoria peaku. V 1 ráno v zahradáchstojí stan a Ondra si libuje, že to s nikym jiným nezažiju. Naštěstí už nemám sílu mluvit.
Žádné komentáře:
Okomentovat