HONGKONGSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ

Po hrsti arašídů a pár locích užitkové vody k snídani si užíváme první hongkongské ráno. Nádherné výhledy z Victoria peaku. Až zpětně dokážu ocenit, že jsme se tu večer vydrápali. Ty výhledy fakt stály za to!

Spěcháme rychle dolů podat žádost o vízum a pořádně se najíst! Nekonečně dlouho jdeme do restaurace na doporučení. Až už fakt omdlívám hlady, sedáme na první jidlo, co je při cestě.

Další noc máme v plánu strávit na Sharp islandu na pláži. Jsem ponaučená, nakupujeme kupy jídla a vyrážíme do přístavu. První lodí se dostáváme na ostrov plný písečných pláží, nikde nikdo. Občas jen přijede loď plná Číňanů, kteří na chvíli vyskáčou z lodě, nenápadně se vyfotí tak, aby jsme byli v pozadí a plují zpět.

Po koupačce v moři vyrážíme hledat pláž, na které by se dalo přespat. Měli jsme v plánu jít podél pobřeží a zůstat, kde se nám bude líbit. Cesta, ale vedla strmě nahoru. Historie se opakuje, zase jsme se před setměním škrábali do neznáma. Tentokrát jsem byla pozitivně naladěná. Po přetrpění kopce, jsme procházeli celým hřebenem ostrova. Krásné výhledy se zapadajícím sluníčkem.

Šli jsme už docela dlouho a pláže nikde. Báli jsme se, že nebudeme mít, kde postavit stan. Došli jsme až na druhý konec ostrova, kde čekala odměna! Zhora jsme viděli nádhernou pláž s bílým pískem. Nikdo tam nebyl. Na celém ostrově bylo jen pár dělníků, kteří pluli na noc domů. Zůstali jsme tedy sami ná pláži se sprchama, záchodem a fénem :D.

Rozhodli jsme, že stan ani stavět nemusíme. Je teplo a nikdo tady není. Chvíli jsme si zaplavali, uděli si oheň, najedli a zkusili usnout. Marně. Písek jsme měli úplně všude, u uší bzučelo 565685698 komárů + stres, že jsme moc blízko moře, které nás může zaplavit přílivem. Naštěstí spadlo pár kapek a my se zlekli, že začíná pršet. Do pěti minut byl stan postavený. Vysvobození! Ráno jsem přes komáří štípance ani neviděla svůj obličej.

Třetí noc jsme se chtěli dostat na jinou odlehlou pláž. Bylo třeba se první nějak dostat zpátky z ostrova. Nechtělo se nám zpátky na místo, kde jsme včera připluli. Viděli jsme, že tady je maják taky a loď tu snad taky zastaví. Sbalili jsme věci a vydali se 50 metrů k majáku. Sedli jsme na zem a mávali na všechny projíždějící lodě, aby nás vzali. A nic. Začali jsme dojídat poslední zbytky zásob. Zpětně si říkám, že to nebyl nejlepší nádad, když jsme netušili, jak dlouho na ostrově ještě budeme. Po asi hodině jsme byli vysvobozeni. Přijela loď a nás vzala zpátky na pevninu. Zadarmo. Být chvíli trosečník je sranda. 

Pláž, která nás zachránila. To ve vodě jsou skokánky, ale je zakázáno z nich skákat.