NO plans NO stress: HONGKONGSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ II

Omylem jsme vystoupili o tři zastávky dál. Máme jít asi 8 km džunglí na pláž. Ty tři zastávky navíc se mi vůbec nelíbí. Na zastávce v druhém směru stojí lidi. Znamení, že něco pojede. Dobrý, svezeme se zpátky a pohoda. „ To chceš, jako jet busem? Za 6 dolarů? To je kousíček, projdeme se.“ .. Jojo byl to kousíček. Tři kilometry do kopce ve 30 stupních. Asi 20Kč ušetřených stálo fakt za to.

Když jsme se dostali na stezku, rychle jsem na to utrpení v kopci zapomněla. Šlo se z kopce. V duchu jsem litovala lidi, co jdou nahoru. Byli celí mokří a udýchaní, že neodpovídali ani na pozdravy. Hahahaha, nechtěla bych. V dalších minutách se situace převrátila. Kopec neměl konce. Přísahala jsem, že už nikdy nebudu škodolibá. Tady nepomohl ani trénink do schodů. Kdyby byl kopec jen malinko prudší, jdeme hlavou dolů. Fuj. Stařenka, která kolem mě procházela, se ptala „Can I help you?“. Doneste mě na pláž, prosím.

Celá trasa vedla nahoru-dolů. Chvíli Číňany miluju, za dokonalé zvolení terénu, no a tu delší chvíli,…

Konečně jsme došli na pláž! Obří široká pláž, s asi 30stanama. Jojo, v listopadu už tu budeme určitě sami. Trávíme hodiny skákáním ve vlnách. Musíme se prostě naučit surfovat!

K snídani dojídáme poslední zbytky ovoce a zeleninu a jsme v džungli bez zásob. Jdeme dál po stezce podél pobřeží na další pláže. Jsem v ráji, ať tohle nikdy neskončí. Do reality mě probouzí kručení v břiše. Ve vesničce u pláže (vesnička o 5domech a dvou „restaurací“) si chceme dát konečně jídlo. Sedáme ke stolu, ale děda na nás ze zahrádky zařve „No open!!“. Hmm, jsme v údolí, kolem nás jen kopce. To, néé!!!

Nebudu popisovat cestu. Snažím se na to rychle zapomenout.

Došli jsme na nejbližší autobusovou zastávku, odkud měl jet autobus do vesnice. Jel za 2 hodiny. Vysvobodila nás skupinka starších Číňanů. Společně bereme taxík, konečně bude jídlo! Jsem nepoučitelná, objednala jsem pálivé jídlo. Po celém dnu hladovění. Aspoň Ondra se najedl a já musela do mekáče.

S plnýma ušima písku, slaným tělem a vyčerpáním jsme se rozhodli pro poslední noc v hostelu v centru HK. Chung King Mansion, nejlevnější hostely v HK. Před vchodem nabízejí kokain a hašiš.

Před odjezdem jsme si zašli na hongkongské plněné knedlíčky a mangový puding. Myslím, že bych dokázala nejíst nic jiného.