VÁNOCE

Moje první Vánoce mimo domov. Navíc v Číně. Žádné přežírání se cukrovím, kupy jídla od rána do večera, nadávání, že už  jídlo nemůžu ani vidět, ale o minutu později je v puse další rumová kulička. Snažila jsem se udělat nějaké cukroví, nepoužila jsem na něj cukr. Vidina, že budeme mít super nejlahodnější cukroví, ve kterém nebude cukr, byla naivní. Přesvědčovala jsem samu sebe, že mi to chutná. Dneska, šel zbytek do koše. Studentská pečeť byla lepší. Další marný pokus žít zdravě. Nevzdávám to, jednou mi to zachutná!

Cukroví to není, ale jíst se to taky dá.

Na ulici jsme koupili luštěninu připomínající hrách, kapra, brambory,..  a šlo se vařit. Hrachová polévka, se mi vůbec nelíbila. Jakoby se pořád nechtěla dodělat, hrách byl i po dvou hodinách dost tvrdý a nenabobtnal. Jak by taky mohl, když jsme si spletli hrách se sójou. Achjo. Takže byla sójová polévka na způsob hrachové. Všem kromě mě chutnala. Aspoň to říkali. Díky!

Taky docela trvalo, než jsme přišli Ondra přišel na způsob, jak ušlehat majonézu, aby ji aspoň trochu připomínala. Bramborový salát, nakonec chutnal nejvíce! Možná protto, že ho někteří buď v životě neměli, nebo po letech v Číně zapomněli, jak chutná. Ne, fakt byl dobrý 7/10.

U stolu nás bylo 7, čtyři Češi, dvě Číňanky a Ukrajinec. Nestihla jsem se učesat, namalovat, ani obléct šaty a už jsme si připíjeli červeným vínem. Taktak jsem dojedla svojí porci. Dvě hodinky jsem si dala pauzu. Proložila jsem to kupou ovoce, čokoládou, tatranským čajem a nasoukala jsem do sebe další nálož salátu s rybou. Stejně jako dneska na oběd. Nakonec to nebylo TAK STRAŠNÉ, jenom TROCHU. Snažili jsme se, domácí atmosféře se konkurovat nedá.

Každý je z domu zvyklý na trochu jiné tradice a myslí si, že tak, jak se to dělá v jeho rodině je nejsprávnější. Ondra chtěl obědvat polévku!!! Je normální?! Vždyť se přece nejí, drží se zlaté prase. Nejí se rybí polévka, jí se hrachová sójová a bramborový salát se v míse neuhlazuje!

Uplácaný salát s panáčkem, protože je na to tak Ondra prostě zvyklý.

P.S. Musím končit, Ondra mi volal, že mám někde dojet. SAMA. Sama metrem s přestupem. Stres, jak nikdy vždycky.

P.P.S. Ne, kecám, pohoda. Jsem tu skoro 3 měsíce.

P.P.P.S. Nekecám.