YANGSHUO II

Druhý den, bylo počasí o dost lepší, bylo teplo a svítilo sluníčko. Rozhodli jsme se, že nám pro dnešek bude stačit půjčit si motorku elektrickou. Na elektrickou se dá prý ve dvou ujet asi 35km. Hmm, to nám bude stačit. Hmm, to by mělo být v pohodě, budeme se více procházet.

Nasedáme na motorku a jedeme na opačnou stranu než včera. Jde vidět, že tady jezdí turisti více než, do odlehlých vesniček. Na cestě postávají místní a snaží se nám prodat vše od květovaných čelenek až po lození na skále. Už nevíme komu tady věřit. Nejlépe nikomu. Zastavili jsme pod stezkou vedoucí mezi mogoty. Překvapilo nás, že za chodníček nikdo nevybírá vstup. K obědu jsme si koupili grilované ryby s jakousi divnou placku, chvíli se prošli a běželi zpátky k motorce.

šťáva z cukrové třtiny

Druhá zastávka byla před vstupem na big Banyan tree. Jen co jsme začali brzdit, už k nám běžela žena, že máme jít za ní. Sežene nám levnější vstup i s projížďkou na lodi. Jasně, chce nás zase okrást, ale i tak se necháme nalákat. Představuji si projížďku lodí s krásnými výhledy. Po minutě mě vrací do reality pohled na vor, který nás převezl sotva 10metrů na druhou stranu řeky.

Tohle celé je jeden rozroslý strom.

Projížďka na lodi, které nešlo odolat.

Když jsme se vrátili na druhou stranu řeky, žena se nám ještě snažila vysvětlit, že je dneska moc ostré slunce a měli bychom jít ještě na prohlídku jeskyně. To, už se nalákat nedáme. Chceme dnes stihnout ještě Moon hill. První pokus, úplně nevyšel, minuli jsme odbočku a zajeli si cca 10km. Tak se využívají kilometry. Napodruhé jsme byli úspěšní. Místo spolehlivě poznáváme podle babiček stojících u cesty. Z dálky na nás mávají. Je nám jasné, že pro nás mají další supervýhodnou nabídku, která se neodmítá. Po zkušenosti ze včera, jsme připraveni vše odmítnout. Nabízí vstupné o polovinu levněji, máme jít za nimi, ukážou nám cestu.  Dobře no, poslední šance. Jdeme 50 metrů podél plotu, najednou dvě cihly místo žebříku, babka přeskočí plot a pobízí i nás. No a jsme tam.  Dobré podnikání, postavit se před vstup do areálu a vodit zákazníky přes plot.  To ani v Česku nikoho nenapadlo. Jestli někdo neví v čem podnikat, myslím, že tohle docela vynáší. Provize pro mě 50%. Po zdolání všech schodů si užíváme výhled a pozorujeme horolezce. Na seznam si připisujeme se tady jednou vrátit horolezit. 

Babka nám ukázala cestu přes plot.

Tady se horolezí

   Na večeři jsme si zastavili na zpáteční cestě u řeky. Než se Ondra popral s plným talířem šneků, byla úplná tma. Zbývalo nám ještě asi 5km bez světla. Kdyby jenom bez světla. Motorka zchladla a nějak se jí nechtělo. Dva kilometry, jsme jeli rychlostí 10. Ale JELI! No a zbytek cesty vypadal tak, že si Ondra z motorky udělal koloběžku a já za ním běžela. Museli jsme spěchat, motorka už měla být dávno vracená. Vypadalo to na pohodový den, zase to nevyšlo. Vrátili jsme se zmrzlí a unavení.

Poslední den jsme už neriskovali další nečekané dobrodružství. Rochnili jsme se v bahně v jeskyni.

Voda studená a bahno nebylo, tak příjemné, jak jsem si myslela.

Kousek dál už se dalo koupat v telých pramenech. Pro Číňany jsme byli větší atrakce než jeskyně.