SNOVÉ THAJSKO

Před týdnem jsme přiletěli do Bangkoku bez větších potíží.Tím myslím, že nám ujel vlak na letiště. Všechno jsme naštěstí stihli a ve 4 odpoledne už nás fackovalo vedro. Těšili jsme se na teplo, ale tohle vedro ve městě není moc příjemné. Prolítli jsme BKK za jeden den a druhý večer jsme mířili vlakem do Ayutahhaye. Největší město světa v 17. století.

Po vystoupení z vlaku nastává chvíle, kterou nenávidím, nenávidím, nenávidím! Většinou se nenecháváme svazovat tím, že bychom plánovali něco dopředu. Nevíme, co budeme dělat za hodinu a už vůbec nevíme, kdeže se bude večer spát. Potom to dopadá přesně tak, jako v Ayutahhayi. Sotva se vyčerpaná, zpocená, po celém dni chození držím na nohou a musím s krosnou pobíhat po městěa hledat místo na přespání. Dáváme si večeři v poslední otevřené restauraci. No, restauraci, takové zařízení, kde nám během jídla proběhlo pod nohama 10 potkanů. O další hodinu později, kdy konečně ležím v posteli už mi to zase připadá, jako super dobrodružství neplánovat. To se mi to říká po sprše a v posteli.
Ráno si prohlížíme zbytky starého města. Roztápíme se u toho.

Noo, a co teď? Hmm, co kdybychom si půjčili auto. Mohli bysme dojet na místa, kde se nomálně turisti nedostanou. Tenhle nápad se nám zalíbil. Vrátili jsme se zpátky do BKK s tím, že hned ráno půjčujeme auto a vyrážíme! Opět nastalo hodinové pobíhání po městě, než jsme se ubytovali. Zachovávám klid, zítra s autem se všechno změní.

Most přes řeku Kwai

Hned ráno jedeme na místo, kde měla být půjčovna. Parkoviště a pole moc půjčovnu nepřipomínali. Nevadí, na netu je ještě jiná adresa, valíme tam. Taky nic, něják nám nedošlo, že je neděle. Mám vztek, nemluvím a mám hlad. Na snídani jsem si omylem objednala prasečí žaludky. Poslední možnost je letiště. Jedeme teda přes celé město s tím, že když nám auto nepůjčí, kupujeme první letenku pryč. Thajsko nás ještě pustit nechtělo, auto nám půjčili!

Co nejrychleji opouštíme BKK směrem na západ. Je už večer, když vjíždíme do národního parku Erawan, máme v plánu přespat v autě. Dáváme ještě večerní koupačku ve vodopádu, já asi 10sekundovou, než jsem si uvědomila, že mě může sežrat krokodýl. Při cestě k autu nás zastavi hlídač, v autě spát je prý nebezpečné, musíme zaplatit jejich drahé ubytování. Hahahaha, jasně. Vrací nám vstupné a my jedeme zkusit jiný park. V autě se plácáme po rammeni, byli jsme v Erawan parku zadarmo! No, ještěže jsme si dali tu koupačku. Park Sai Yok žádné spaní v autě neřešil, tak přespáváme na korbě auta.

Park nás docela zklamal. Vodopády vypadaly asi jako každý splav na Ostravici. Nejzajimavější byly stromy plné pomel, které jsme si trhali. Tímto jsme zanevřeli na všechny placené turistické parky a vydali se sami hledat pravou džungli. Chvilka v autě to zpravila. Ocitli jsme se ve vesničkách na hranici s Barmou. Vesničky, kde se zastavil čas, více než 10členné rodiny bydlí v jednom malém domku a živí se prodejem kaučuku.

kaučuk

Místní nám ukázali, kde zpracovávají kaučuk

 Najednou skončila asfaltka a měli jsme, co jsme chtěli. Bahňačku přes džungli. Cesta byla dost rozbahněná, naše auto na to nebylo úplně stavěné. Když jsem řekla, že dál už jet nemusíme, tak musíme. Máme prý ještě málo špinavé auto. Aha.
 Stejně jsme to po dalších set metrech museli vzdát, už nám to fakt nejelo. Na takovou cestu v džungli, tam byl docela provoz, auta vozili plné korby lidí. Možná využívali neoficiálního přechodu do Barmy. Nám to auto nedovolilo.

Zkusili jsme to další den jinde, ale taky nás nechtěli pustit do Barmy.

Protože byla docela zima kosa, jak cyp (nečekala jsem, že mi bude v Thajsku zima) rozhodli jsme, že jedeme na PLÁÁÁŽ! Po týdnu v Thajsku konečně pláž. Ani pět hodin v autě nestačilo, když jsme večer vystoupili na pláži, byla snad zima ještě větší.

Naštěstí se to ráno vybralo a my si aspoň na jeden den užíváme Thajsko, jako většina lidí.

Ondra jede.

snídáme na pláži

Tady se píše samo.  

A zítra se přesouváme do Kambodže!

P.S.  Nebyla asi uplná zima, když mám rudý obličej.