YANGSHUO - babka chce po nás hodit kamenem

V sobotu jsme se spontánně rozhodli, že pojedeme na výlet do Yangshuo. Podívat se na slavné mogoty na řece Li. Večer jsme nastoupili do lehátkového busu a před šestou ráno jsme byli na místě. Byla úplná tma, ale Ondra přesně věděl kudy máme jít. Nechápu to. Město spalo, bylo otevřeno jen pár restaurací. Sem tam nějaký Číňan projel na motorce. Dali jsme si nudle k snídani a sedli si na břeh řeky, že počkáme na východ slunce. Žádný nebyl, bylo zima a zataženo. 

Zimanezima, půjčujeme si motorku. Klepeme se, Ondrovi mrznou ruce a nadáváme, proč jsme nejeli do termálů. Projíždíme vesničkami, kde se zastavil čas. Všude kolem nás se tyčí mogoty. Na rozlehlých kopcích jsou pod igelitem schované mandarinky. Zastavujeme v jedné vesničce, chceme se trochu ohřát. V místnosti připomínající obchod, nám místní děda uvařil čaj a dal sušenky. Když jsme chtěli zaplatit, peníze si nevzal. Zatímco jsme se ohřívali u ohně, přišlo do obchodu dalších asi pět pánů. Vypadali, jako chudí vesničané, které živí jen obchod s mandarinkami. Docela nás šokovalo, když začali hrát karty se 100yuanovými bankovkami.

Pokračovali jsme přes vesničky na čajové plantáže a vyšli jsme si na jednu mogotu. Výstup na kopec, kde se šlo asi půl kilometru po schodech, stál se slevou 20yuan. Za ty prachy nás tam měli vynést.

Dále jsme sjeli na lesní cestu a dostali se až dolů k řece . To už bylo jiné dobrodružství. Chtěli jsme si dát oběd. Restaurací nebylo moc na výběr, jen dvě budky bez zákazníků. Paní před jednou budou nám nabídla rýži s masem a zeleninou za 25yuan. Tyvole, 25 za rýži, ale byl hlad. Přinesla nám dva talíře rýže s nasekaným salátem. Každý se nás snaží okrást, kde se dá. Ondra se okrádat nenechá, pokládá na stůl 10yuan a odcházíme. Žena za námi ještě přiběhla a  něco řvala, představovala jsem si, že na nás pošle celou vesnici. Zastavilo se mi srdce, když jsem při odjezdu z  motorky viděla muže, který měl za zády pilku :D.

Poslední zastávka byla v kamenné vesničce. Nebyli jsme si na cestě úplně jistí odbočkou, na první  pohled milá babička sedící u cesty za námi běžela a ukázala nám cestu. Před vstupem si řekla o peníze. Vstupné se platit nemuselo, ale dali jsme ji 5yuan, že běžela za námi. Přesto nás nechtěla nechat jít dál, chtěla další peníze s tím, že sami se ztratíme. Podařilo se nám přes ni nakonec nějak projít, to ale nebyl konec. Celou dobu nás pronásledovala a křičela, ať jí zaplatíme. Měla fakt výdrž, kličkovala mezi kameny rychleji než já. Při cestě zpátky, jsem ji chtěla utéct. Marně. Než jsme motorku odemknuli, stála před námi s tím, že dokud nezaplatíme, nepojedeme. Nenechala si vysvětlit, že jsme po ní nic nechtěli. Naštvala se ještě víc, vzala do ruky kámen a chtěla ho po nás hodit. Vyhrožovala rozbitím motorky. Už z principu jsme ji platit nechtěli. Mohli jsme ji svalit do příkopu a jet, raději ji Ondra dal necelé tři yuan a valili jsme pryč. Čekala nás dlouhá cesta zpátky. Při pohledu na tachometr jsem měla smrt v očích. Vždycky jsem se nadechla a chtěla Ondrovi říct, ať zpomalí, ale byla mi taková zima, že nešlo mluvit.

Po více než hodinové horké sprše, na kterou jsem se těšila celý den, jsme si zašli na místní rybu na pivě.

P.S. Vysekali jsme se jen jednou v zatáčce, kdy jsme napálili do skály.

P.P.S. Fakt jsem zrovna nařídila já.

Druhý den jsme si půjčili elektrickou motorku a došla nám baterka. To, ale až příště.

Nejkrásnější Vánoce!! My jdeme pro kapra.

Více fotek tady https://www.zonerama.com/NOplansNOstress. Máme pomalý net. ŠÍLENĚ pomalý.