VŽDYCKY MŮŽE BÝT HŮŘ. VÁŽNĚ!

On už je duben? Hah. Stalo se tolik věcí!

·  Přesťehovali jsme se. Bydlíme v 9. patře bez výtahu. Při zdejší vlhkosti se potím, už jen tím, že dýchám, a co teprv výstup do devátého? Když si potom v devátém rozmýšlím, jestli sníst tu čokoládu celou nebo ne, odpověď je jasná „Kdo jiný by mohl sníst celou čokoládu, než ten, co bydlí v devátem?!“. Výhody to tedy taky má.

Často tady vzpomínám na slova muty. „Ty jednu umřeš ve špíně. Všude jenom tvoje věci. No, já jsem jednu zvědavá na tu tvoji domácnost. Ty si myslíš, že to tak uschne? ...“  Ne, že by všude nebyly moje věci. Ne, že by tu nebylo ani smítko, ALE ve špíně jsme zatím neumřeli!

·       V Guangzhou, je krom metra, 1000 linek autobusů, přičemž každé číslo má ještě písmeno A a B (např.121, 121A, 121B). Po týdnu ježdění busem, jsem si myslela, že mě tu už nic nemůže překvapit. Frajeřila jsem před Ondrou „ Aaa 121, to jezdí k bazénu. Hlavně nejezdi nikdy busem 16, není nic horšího.“, a  další podobné hlášky.

 A pak se to stalo. Městem protéká Perlová řeka. Tento veletok bohoužel není nic, co by se dalo přirovnat k Ostravici, nebo Vltavě. Ta prokletá řeka zabírá snad 90% Guangzhou. Na tom by nebylo nic špatného, kdybychom nebydleli na jednom z ostrůvků. Přejet zastávku, tady znamená dostat se na opačný břeh řeky, kde se ocitnete ve spleti nadjezdů, podchodů, mostů,.. Najít potom stanici, ze které se dá dojet zpět, není jako přestupovat na Svinově. Škoda. 

Modré kolečko je místo, kde bydlíme.

Když se mi podařilo přejet zastávku poprvé, vypustila jsem pár nadávek, uklidnila se a přišla do školky o půl hodiny později. To se může stát každému. Když se mi TO stalo i odpoledne po cestě zpátky domů, už nadávky nestačily. Vezmu si taxík teď hned!  Hmm, to, bych ale musela umět vyslovit naši novou adresu. Mobil se mi zrovna vybil. Jak jinak. Podobný scénář se mi potom děl každý den. Až mi ve školce pohrozili, že až uvidím svoji výplatu, nebudu HAPPY.

Jdu si koupit první kolo, které uvidím! Nevadí, že má úplně sjeté gumy, beru ho! Za 130 nekupto, i s brzdou a přehazovačkou! S nadšením, že můj život má zase smysl nasedám na kolo. Po sto metrech se mi ohne sedlo. Vztek na busy vystřídal vztek na kolo. Zkoušela jsem trubku na přelidněné ulici narovnat. Přemýšlej, přemýšlej! Vycpu ohyb kouskem klacíku nebo malým kamenem! A NIC. Snad mě nikdo nepozoroval. Je lepší jet busem, nebo na kole bez sedla? Po pár set ujetých metrech, mě vysvobodil dědeček s nářadím u cesty. Párkrát do sedla praštil kladívkem a můj život má zase smysl! A protože to za mě nikdo jiný neudělá, plácám se po rameni, jsem HUSTÁ.

A od té doby nechodím pozdě!

·       Začala jsem učit ve školce. Malou afroameričanku jsem naučila říkat, „jsem opice!“  a chlapečky „jsem čert!“. Mají vtipné anglické jména, např. Oceán, Vánoce, Voda, YoYo,..

·       Vyskládali jsme 17 tun piva do skladu. Tuhle srandu, až příště.