Sbalila jsem si obří baťoh sedla do vlaku na jižní Moravu a jela. Moc jsem nad tím nepřemýšlela. Věděla jsem, že chci objevovat něco nového, nevím přesně co. Možná dobrodružství.
Dva dny jsem se toulala po vinicích v okolí Mikulova, spala na zřícenině a celkem nadávala na ten těžký batoh. Začala jsem se trochu bát překročit hranice. V Česku jsem necítila, žádný strach, ale věděla jsem, že jakmile překročím hranice bude to trochu těžší. V reálu to tak asi úplně není, ale v mojí hlavě jooo.
Strach ne strach, postavila jsem se k cestě a začala stopovat. Nečekala jsem ani minutu a už mi stavělo první auto. Hmm, ale posunulo mě jen na hraniční přechod s Rakouskem. Nic moc.
Vlastně jsem ani nevěděla, kam přesně chci jet. Mám v mapě uložených pár míst, co jsem si našla, ale nejsou prioritní.
A tak stojím u hraničního přechodu, snažím se udržet Milušku, která je z toho všeho docela zmatená, no a najednou mám další stop. Polák a jede až to italské Padovy. Wow! No a teď mám dilema. Jet už do Itálie, nechat se vyhodit někde v rakouských horách, nebo to stočit na Slovinsko na Triglav?
Ani nevím jak, vítězí v tu chvíli ta nejtěžší varianta. Je to jasné, jede se na Triglav. Asi abych to neměla tak jednoduché.
Polák se dělí o svačinu od své přítelkyně, nabízí mi, že si můžu zavolat a v tu chvíli je mi jasné, že tenhle nemá v úmyslu mě zabít.
Nechávám se vyhodit ve Villachu. Tady nastaly krušné chvilky. Byla jsem u sjezdu z dálnice, kde se nesmí stopovat, bylo horko a já jsem musela jít asi 5km podél cesty. V mapě jsem si našla, kde je nejbližší řeka. To byla záchrana. S Miluškou jsme se tam asi hodinu rochnily a daly si do hlavy, že všechno dobře dopadne. Po koupačce jsme s novou vlnou energie šly další kus cesty, pořád nikdo nestavěl. Měla jsem, ale až překvapivě dobrou náladu, zpívala jsem si a užívala si to krásné okolí.
Zkusila jsem zase chvíli stopovat, byla to, ale už jen ne příliš frekventovaná cesta do hor. Pode mých asi dost zkreslujících odhadů, tak jedno auto za 10min. Hmm, hodně štěstí Luci.
Ale mi tam fakt někdo zastavil a celkem rychle! Slovinec a jede přesně, kam chci.
Ptám se ho, jestli neví o nějákém ubytování v okolí. Věděl! Byl to vlastník eco campu a farmy s koněma. Mohla jsem buď zůstat v campu, nebo mi nabídl, že mi dá pokoj u něj v domě s tím, že mu pomůžu s koňema. Vidina sprchy a postele vyhrála!
A to je příběh o tom, jak jsem se za necelých 8 hodin dostala pod Triglav do domu chlapa, který prodává koně saudským princům.
Zůstala jsem tam 10dní, z toho jsem fakt pracovala asi 3hodiny. Poznala jsem, tam dost lidí, kteří mě
brali každý den na výlety, pili jsme víno pod hvězdama a o půlnoci se koupali v nejledovětších jezerech a řekách. Bylo to boží!
No a teď jsem v severní Itálii u jezera Lago d'lseo, ale to je zese jiný příběh.
Otvírejte ♥!
Žádné komentáře:
Okomentovat